Jsem veterinářka, v srdci pejskařka, cestovatelka a náhodná fotografka. Několik měsíců jsem strávila jako dobrovolná veterinářka v rozvojových oblastech (Galapágy, Botswana) a měla tak příležitost pracovat se psy mnoha povah. Psy mám po svém boku již téměř 20 let. Souhra šťastných i nešťastných náhod mne dovedla k tréninku založeném na pozitivním posilování. Jednoduše mi to otevřelo oči a uvědomila jsem si, jak málo o svých psech víme, jak málo je vnímáme a jak strašně jednoduché je říct: „On neposlouchá, protože: mi to dělá naschvál / je svůj / je příliš divoký / je líný / na poslouchání není.„

​

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

TRPĚLIVOST A TRPĚLIVOST...

​

Momentálně se mnou světem kráčí jedenáctiletá švýcarská ovčačka Aru, moje učitelka, moje průvodkyně životem. Naučila mě trpělivosti, tedy vlastnosti, která mi byla dřív naprosto cizí. Díky Aru už dávno vím, že nic na světe nemůže být hned, a psí chování tuplem ne. 

​

Je to taková jemná bytost z jiného vesmíru. Občas vstoupí na naši planetu, na něčem se domluvíme, naučíme se třeba nějaký trik, aby se za dva dny mohla tvářit, že o tomto jsme se v životě nebavily. 😊 Aru je ryzí cestovatel a dobrodruh. Spí s námi ve stanu, v autě i pod širákem. Šest let cestovala každý týden 300 km vlakem i autem, žila na vysokoškolských kolejích, chodila se mnou na přednášky a pravidelně se stávala modelovým psem na cvičeních. Jako štěně a mladý pes měla své strachy a začátky nebyly vůbec jednoduché. Ovšem postupem času vyrostla ve velmi vyrovnanou a sociální fenu s optimistickým pohledem na svět. Jsem na ni neskutečně pyšná a vždy budu.

S Aru jsme společně vyšláply třítisícovku, naběhaly stovky kilometrů a získaly titul z dogdancingu.

 

AUSTRALSKÁ STŘELA...

​

Můj druhý pes je australská ovčanda z pracovní linie Kiwi. Krycí název Paní Šotková.

Kiwi operuje na úplně jiných vlnách než Aru. Pravidelně plní povel už v momentě, kdy mi přijde myšlenka. Je to pes s obrovským „will to please“ a drivem, někdy až moc. 😊 Troufám si říct, že mé trenérské zkušenosti a schopnosti zvedla o mnoho levelů. Je velmi jemná, empatická a něžná, občas se snaží to zakrýt. 😊 Miluje lidi, mezi psy ovšem potřebuje svou chvilku prostoru. Je mezi námi speciální pouto a je to nejoddanější pes, kterého znám.

S Kiwinkou se na závodní nebo zkouškové úrovni věnujeme dogfrisbee, dogdancingu, noseworku, scooterjoringu a canicrossu.

​

ZE SOUTĚŽÍ NA VRCHOLKY HOR A DÁL...

​

I když se svými psy trénuji každý den, navštěvuji soutěže a závody, vždy pro mne bylo a bude nejpodstatnější mít „psa do života“, psa, na kterého se můžu spolehnout.

Miluji vysokohorskou turistiku a dlouhé výlety se svými psy. K tomu potřebuji, aby mí psi byli nejen fyzicky zdatní a houževnatí, ale i ovladatelní. Mým snem je tyto dva předpoklady spojovat a předávat své zkušenosti dále.

​

MÉNĚ MŮŽE SKUTEČNĚ BÝT VÍCE...

​

Pes ve svém prvním roce nemusí umět desítky cviků, stačí, když stoprocentně přijde na přivolání, vydrží doma v klidu sám, bude si s Vámi umět hrát a bude se zkrátka chovat tak, jak potřebujete. Na tomto pevném základu se totiž dají stavět neskutečně krásné věci.

 

Pojďme se zkusit společně zamyslet nad naší prací se psem, upevnit společný vztah a ujasnit si požadavky, jenž na svého psa máme. Mnohdy to jsou jen drobná nedorozumění, která stojí v cestě k úspěchu. 

 

Těším se na trénink!

​

Dominika